Bouračka, pes a důlek ve střeše

19. 12. 2008 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 6iM

Bouračka, pes a důlek ve...Právě jsem zařadil trojku a všichni v autě už jsme se těšili domů a ten blbec mi tam vjede!!! Noha sešlápla brzdový pedál, aniž bych si to stihnul předem rozmyslet. Bylo pozdě. Ozvala se obrovská rána. Vystřelily airbagy a bylo ticho. To ticho trvalo asi půl vteřiny, ale zdálo se, že jde o nekonečné hodiny. Autem se začal šířit hustý dým. "Všichni ven!!!" zakřičel jsem a otevřel dveře. Vypnul jsem světla, odpojil baterku.

Je to, pravda, příběh starý bezmála 2 měsíce, ale to víte.. člověku se to vryje do paměti. Zvláště, když se neustále připomínáte pojišťovně, že jste žádné peníze ještě nedostali a každá z těch sympatických slečen na druhé straně linky chce váš příběh slyšet znovu a znovu! Nikdy mi v jeden den nevolalo tolik slečen najednou! Všechny byly určitě mladé, atraktivní, nezadané a žádoucí.. hm.. ach ta představivost. Od doby, kdy mi pak začali volat chlapi šlo všechno z kopce. Peníze, peníze.. kdo se o ně prosil? Budu muset bourat častěji. Několik dní na to, jsem se vypravil pěšky přes celé město do servisu vyzvednout si vrak auta. Celý den bylo hezky, až do doby, kdy jsem vytáhnul paty. Pak začalo urputně pršet. Po cestě jsem stihnul vyřídit několik telefonů a volal jsem i do servisu, kam jsem měl namířeno. Sdělili mi, že jsou na obědě a že mám dorazit asi za půl hodiny. Tento čas mi naprosto vyhovoval, protože rychleji bych pěšky stejně nepřišel.

Cestou jsem se stavil na parkovišti u OBI, kde prodávají párky v rohlíku. Vstoupil jsem do zakouřeného stánku. Uvnitř se mísil hustý dým z cigaret se zápachem přepáleného oleje. V oknénku jsem uviděl spolužačku ze základky. Nikdy jsme se moc nemuseli. Naštěstí mi plexisklové okénko v úrovni očí poskytnulo dočasný úkryt. Část obličeje zakryla nálepka "SEM", oči reklama na žvýkačky a nálepka "TAM". Janu vlastně neměl ve třídě nikdo rád. Byla vždy o krok dál. Vždy veselá, ctižádostivá, cílevědomá a zásadně první! Pamatuju si jeden z posledních dnů na základce, kdy jsme se loučili a každý měl prostor říct, čeho by chtěl v životě dosáhnout. Pepík chtěl být kuchařem. Ondra studovat obchodku, Iveta chtěla pečovat o koně, Dana být prodavačkou. A Jana? Jana chtěla studovat práva na jakési univerzitě v USA. Odcházím s dvěma párky v rohlíku a přemýšlím, kolik jich Jana ještě bude muset prodat, aby mohla studovat práva v americe.

Dojídám zbytek toho druhého, který tvoří už od poloviny jen díra v těstě naplněná hořčicí a přicházím do areálu autoservisu. Kdesi vzádu jsem si všimnul svého nabouraného auta. Tak jsem se vydal tím směrem a se zvědavostí jsem se k němu blížil. Auto jsem viděl od té nehody poprvé. V areálu jsem byl sám, jak se zdálo. Když už jsem byl téměř u auta, má samota se náhle zdála být velmi relativní, když jsem se otočil a spatřil asi 10 metrů od sebe rotvajlera, který se velmi svižně přesouval mým směrem. Vůbec jsem nepřemýšlel a vyskočil s rozeběhem na střechu prvního auta, které bylo poblíž. Bohužel se jednalo o nějakého luxusního renovovaného veterána. Sedím v dešti na střeše toho korábu, pod nohama mi štěká to hovado a já přemýšlím, jak budu vysvětlovat majiteli obtisk svého zadku na střeše jeho miláčka. Kdybych měl alespoň něco, co bych hodil tomu čoklovi, aby dal pokoj. Po půl hodině ho to přestalo bavit i bez pamlsku a já se odvážil slézt ze střechy dolů, protože čmuchal v trávě asi 20 metrů odemě. Jakmile jsem se dotknul nohama země, pes to samozřejmě zjistil a dal se opět do běhu. Tentokrát už jsem stihnul zalézt do mého nabouraného auta, které bylo naštěstí odemčené. Volal jsem majiteli a káravým hlasem jsem ho upozornil, že původně domluvená půlhodina je už dávno pryč. Opět mi slíbil, že za malý moment jsou na místě. Po další hodině už mi začala padat víčka a probudila mě až hlídka městské policie, která mě měla za bezdomovce, který v odstavených autech čas od času přespává. Po uvedení věcí na pravou míru jsem si za nekonečného posměchu techniků ze servisu zavolal odtah.


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky lide-spolecnost

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38